Starověk ji znal jako království Kúš. Dnes je to Súdán. V tajuplné říši opředené pověstmi a legendami se prolínala kultura egyptských dobyvatelů s prvky černé Afriky.
Dějiny říše Kúš byly těsně spjaty s historií jejího slavného a mocného severního souseda – Egypta. Ten byl pro ni po staletí dobyvatelem a kolonizátorem, ale v jedné chvíli jí byl sám podroben a podmaněn dynastií černých faraonů z jihu. Říše Kúš nakonec přežila starověký Egypt o téměř devět století.
Na severu Súdánu se Nil zařezává do Núbijské pouště velkým meandrem ve tvaru S. (Kušiti dnes bývají nazýváni také Núbijci.) Od soutoku Modrého a Bílého Nilu zbývají africkému veletoku dva tisíce kilometrů vyprahlým terénem. Šest kataraktů (stupňovitých vodopádů) ho dělí na jednotlivé úseky. Počítaly se vždy od severu a byly to jakési milníky expanzivní politiky Egypta.
Egyptský Faraon Snofrew, otec Chufewa (zvaného též Cheops), se více než dva a půl tisíce let př. n. l. holedbal, že rozdrtil říši Kúš, odvedl jako zajatce sedm tisíc mužů a žen a ukořistil dvě stě tisíc kusů dobytka a ovcí.
Tutanchamon měl na podrážkách svých sandálů vyobrazené dva tmavé Kušity, aby je denně mohl zadupávat do prachu.
Teprve Thutmose I. (1506 — 1493 př. n. l.) pronikl s flotilou válečných lodí přes přirozený obranný val třetího kataraktu a dospěl snad až ke čtvrtým peřejím. Ty pak po staletí tvořily jižní hranici egyptské říše.
Kúšité (nebo také Núbijci) postupně přebírali egyptský životní styl a brzy je od Egypťanů odlišovala jen barva pleti. Egyptský faraon jmenoval z řad Kúšitů svého vicekrále v hlavním kúšském městě Napatě a Amon začal být v říši Kúš uctíván snad ještě fanatičtěji než v Egyptě. Faraonovi zástupci v Kúši se obklopili egyptskými řemeslníky a přepychem, který si v ničem nezadal se sousední říší.
XXV. DYNASTIE
V desátém století př. n. l. se kúšská říše osamostatnila a stala se na Egyptě zcela nezávislou. Kolem roku 740 př. n. l. Pianchi, syn kúšitského krále Kašty, zasáhl do rozbrojů v Egyptě a zmocnil se vlády v jeho jižní části. Jeho bratr Šabako pak získal Dolní Egypt a založil novou, pětadvacátou egyptskou dynastii.
Až do roku 664 př. n. l. vládli sjednocenému Egyptu Kúšité a hlavním městem celé říše se stala Napata. Pianchi zachoval staroegyptské tradice a dal obnovit velký Amonův chrám, na jehož stěnách byla zvěčněna jeho vítězství. Byl první z Kúšitů, který si nechal zbudovat hrob v podobě pyramidy. Byla mnohem menší než pyramidy Staré říše na severu Egypta. Její základna měřila 12 krát 12 metrů , ale i tak působila díky strmějšímu sklonu 68° impozantně. V sousedství své pyramidy nechal Pianchi postavit pyramidy pro své manželky a hroby pro své koně.
ZÁSAH ASYŘANŮ
Poslední núbijský faraon pětadvacáté dynastie Taharka (689 — 664 př. n. l.) posázel říši Kúš chrámy pozoruhodnými svou velikostí i odvážnou architekturou. Dal pořídit i zlatý nápis na špičce skály ve výšce pětasedmdesát metrů. Za jeho vlády dosáhla kúšská říše vrcholu. Nakonec byl poražen Asyřany a musel se stáhnout daleko na jih. Asyřané měli v té době už moderní železnou výzbroj, zatímco Egypťané i říše Kúš byly ještě v době bronzové. K dopravě používali Asyřané velbloudy. Egypt se po krátké asyrské nadvládě vzepjal k poslednímu období samostatné existence pod vládou takzvané sajské dynastie. Definitivní tečku za jeho slavnou historií učinili Peršané v roce 525 před naším letopočtem.
MEROJSKÁ KULTURA
Napata ležela příliš blízko egyptských hranic a tak se hlavním městem říše stalo Meroe. Město leželo mnohem jižněji mezi pátým a šestým kataraktem a s Napatou bylo spojeno karavanní cestou.
Podle města pojmenovali historici i novou kulturu, které dali název merojská. Měla bohaté zásoby železné rudy, z níž se vyráběly zbraně i nástroje. Podle historiků šlo zřejmě o první tavby železné rudy na africkém kontinentě. Egyptské hieroglyfy byly základem nového tzv. merojského písma a existoval i samostatný merojský jazyk. Místo o říši Kúš se začíná hovořit o království Meroe.
Kúšité postavili v Meroe královský palác z cihel a kamene, mohutnou přístavní hráz a mnoho stupňovitých pyramid.
Řekové nazývali obyvatele jihu Aithiopy (z toho vznikl název Etiopie), což znamená sluncem spálení. Herodotos píše o říši plné zázraků. Její bohatství bylo podle něj tak nesmírné, že i zajatci prý měli pouta ukutá ze zlata. V hlavním městě Meroe údajně vyvěral pramen, který voněl po fialkách a přinášel dlouhověkost. Nikdo tam neměl hlad a nouzi. Na takzvaný sluneční stůl pokládali v noci lidé vařené ryby a ve dne si ze stolu každý mohl vzít, co chtěl.
