Mentální trénink jako zbraň proti stárnutí mozku je dnes již všeobecně známým receptem a mnoho lidí se jím také řídí. Zjišťují, že naučit se po padesátce nový jazyk nebo zvládnout další hudební nástroj není tak jednoduché.
Jaké změny probíhají ve stárnoucím mozku? Proč člověk ve stáří rychleji ztrácí orientaci, zapomíná, co dělal včera, ale dobře si vybavuje dávné příhody? Čím si vysvětlíme, že pohyb a sport udržují v dobré kondici nejen tělo, ale i myšlení?
Věda dnes ví již velmi mnoho o vývoji dětského mozku, ale lidský mozek po čtyřicítce je do značné míry ještě neprobádaný. Teprve v devadesátých letech minulého století začali vědci zkoumat vývoj stárnoucího mozku a jeho kognitivních schopností pomocí magnetické rezonance.
První studie ukazují, že stárnutí je velmi individuální proces. Neprobíhá stejnou rychlostí a postihuje různé oblasti mozku různě. Postupný úbytek mozkové hmoty, známý již z dřívějška, býval spojován s razantním snížením počtu nervových buněk. Nyní se ukázalo, že jde především o úbytek bílé mozkové hmoty, tedy o tukovou myelinovou vrstvu, která obklopuje výběžky nervových buněk. Mezi fází plného vývoje mozku a smrtí ztratí člověk pouze deset procent neuronů. Nyní se zkoumá hypotéza, podle které úbytek myelinové izolační vrstvy omezuje přenos vzruchů a zpomaluje myšlení.
Snížení kognitivních schopností nemusí souviset s úbytkem nervových buněk. Zodpovědné jsou spíše drobné změny v morfologii těchto buněk, v jejich propojení a intenzitě předávaných impulzů.
Vědci zatím nedovedou odpovědět ani na otázku, proč mozek stárne. Podle některých se aktivují speciální geny stárnutí, podle jiných poškozují mozek hromadící se genetické mutace. Další teorie mluví o negativních vlivech hormonů, imunitního systému nebo volných radikálů.
Pozitivní zprávou je fakt, že se podařilo vyvrátit vžitou domněnku, podle níž ve stáří již nemohou vznikat nové nervové buňky. Nyní víme, že nové neurony se mohou vytvářet i ve starším mozku. Potřebné kmenové buňky našli vědci v hipokampu a v čichovém bulbu. Zdá se, že mozek je i ve stáří do značné míry tvárný.
V pozdějším věku se zlepšuje spolupráce mezi oběma hemisférami. Mozek tak může do určité míry kompenzovat klesající výkonnost. Negativní zážitky spojuje stárnoucí mozek ve vyšší míře s uvědomělým myšlením, a proto dokáže lépe potlačovat negativní informace. Okolnost, že starší lidé jsou klidnější a uvážlivější než mladí, souvisí zřejmě s jinou organizací jejich mozku.
Duševní choroby
Stanovit příčinu duševního onemocnění je ještě komplikovanější než u nemocí těla. Ani u schizofrenie se lékaři dosud neshodli, zda vzniká v důsledku vysokého obsahu olova v těle, rodinných problémů nebo z úplně jiných neznámých příčin.
Studie pouze naznačují souvislosti, ale nedávají jednoznačné odpovědi. Děti otců nad čtyřicet let vykazují ve srovnání s potomky mladších mužů šestkrát vyšší výskyt autismu. Věk matek není rozhodující. Příčinná souvislost dosud není zřejmá.
Vliv dědičnosti na některá psychická onemocnění je dnes již nepochybný. Jednovaječní sourozenci maniodepresivních pacientů trpí ve třech čtvrtinách stejným problémem. U dvojvaječných dvojčat klesá tento počet na pouhou čtvrtinu. Australští vědci objevili nedávno podezřelý gen FAT, který by mohl s touto chorobou přímo souviset.
U depresivních pacientů se badatelé soustředili na gen 5-HTTLPR, který se v těle může objevit ve dvou podobách. V kratší variantě způsobuje nižší výskyt serotoninu v mozku. Nedávná studie ukázala, že majitelé kratší varianty mají rovněž nižší objem šedé hmoty v těch částech mozku, které zpracovávají negativní pocity jako strach a úzkost. O patnáct procent méně v oblasti amygdaly a o plných dvacet pět procent v části nazývané cingulum.
Každý člověk má dvě sady genu 5-HTTLPR. Jestliže prožije během jednoho roku tři negativní události například úmrtí v rodině a jeho tělo má obě sady genu v kratší variantě, má člověk osmdesátiprocentní šanci, že upadne do depresí. V případě dlouhých variant genu je toto riziko třicetiprocentní.
Zjišťování statistických souvislostí duševních chorob přináší odborníkům řadu dalších otázek. Proč se mentální anorexie objevuje častěji u dívek, u nichž byly komplikace při porodu? Proč je v Izraeli 2,6 procenta obyvatel maniodepresivních, zatímco v Německu 1,4 procenta a na Tchaj-wanu jen 0,3 procenta? Souvisí to s konzumací ryb a s přísunem omega-3 mastných kyselin?
Jisté je jen jedno. Duševní zdraví člověka ohrožuje řada rizikových faktorů. Ani jejich postupné odkrývání neznamená, že máme v rukou cestu k úspěšné léčbě. Lidský mozek skrývá v tomto ohledu velká tajemství.
